PRAHA (PressNews) – Názor Ministerstva spravedlnosti ČR o údajném zločinném spolčení a nezákonném postupu arbitrů Vnitrostátní a mezinárodní arbitráže ad hoc odmítá místopředsedkyně Městského soudu v Praze Monika Vacková.
„O jakémkoli spolčení, natož pak zločinném, bych mohla hovořit teprve poté, kdy by bylo prokázáno. Jsem toho názoru, že bez znalosti věci a důvodů, které vedly ke konkrétnímu rozhodnutí, jsou podobné výrazy přinejmenším nezodpovědné,“ uvedla Vacková.
Reagovala tak na kauzu, která byla v minulých dnech prezentovaná v médiích, a sice na spor mezi pražskou firmou Hanzelli a rodinou Červeňákových. Občanské sdružení Vnitrostátní a mezinárodní arbitráže ad hoc, konkrétně samorozhodkyně Sandra Svobodová, totiž spor rozhodla v neprospěch firmy Hanzelli.
A to přes fakt, že firma podala dvakrát písemnou námitku k tomu, že mezi spornými stranami nebyla uzavřena smlouva o rozhodci a ani rozhodčí doložka. Námitky ale Svobodová, působící i jako prezidentka Unie rozhodců ad hoc ČR a předsedkyně občanského sdružení Vnitrostátní a mezinárodní arbitráže ad hoc, shledala jako právně vadné.
Ministerstvo spravedlnosti její postup označilo za nezákonný.
„Soudce i rozhodce nepochybně může mít svůj právní názor a rozhodně nemůže být kvůli tomu kriminalizován,“ prohlásila Vacková. Podle ní totiž zákon na jedné straně hovoří o tom, že smlouva či rozhodčí doložka musí být písemná, jinak je neplatná, ale na straně druhé říká i to, že o své pravomoci jsou oprávněni rozhodovat rozhodci sami. Rozpor odborníků a soudců v tom, zda musí nutně být k rozhodčímu řízení podepsaná rozhodčí smlouva, vysvětlila Vacková tím, že zákon tento problém skutečně vykládá tak, že ho lze chápat dvojím způsobem.
„Na toto téma se vedou rozsáhlé teoretické diskuse - jedna strana se přiklání k tomu, že je zapotřebí smlouva, druhá, že nikoliv. Zákon by sice měl hovořit jasně, ale málokterý takhle hovoří. Názor na výklad určitých ustanovení zákona není a ani nemůže být vždy jednotný, zákony nejsou dokonalé, ostatně jsou výtvorem lidským. Ani jejich aplikace není dána do rukou strojům, ale rovněž lidem a ti, což je obecně známým faktem (a zdaleka to neplatí pouze v oblasti aplikace práva), mohou chápat tutéž věc několika různými způsoby,“ zdůraznila Vacková.
„Z ustanovení § 15 odst. 2 zákona o rozhodčím řízení podle mého názoru plyne, že i v případě, kdy rozhodčí smlouva nebyla uzavřena (neexistuje), může rozhodce věc projednat tehdy, kdy strana žalovaná námitku nedostatku pravomoci rozhodce nevznese a rozhodčímu řízení zahájenému na návrh žalobce se podrobí,“ vysvětlila dále Vacková.
Podle viceprezidenta Soudcovské unie Jaroslava Mádra ovšem žádný soudce a ani rozhodce nemůže nikoho vést v řízení „za ručičku“. Firmy by si podle jeho mínění měly najít takového právníka, který je zběhlý i v této problematice, je schopen podat právně perfektní návrh a v řízení postupovat s patřičnou procesní aktivitou.
„Stanovisko soudců odráží logiku a zdravý rozum. Opravdu není zapotřebí hledat řešení v trestních oznámeních nebo ve vydávání dehonestujících prohlášení, která ovšem svědčí o elementárních neznalostech komentovaného zákona,“ podotkla samorozhodkyně Svobodová.